Škola Simike prosí o pomoc

Česká škola ZŠ Uherský Brod Mariánské náměstí pomáhá škole Simike v Tanzanii už přes 15 let. Ale každý další rok přináší nové výzvy a v chudé africké škole je vždy co dělat! Simike nutně potřebuje nové třídy, protože ty staré padají žákům doslova na hlavu. Světe div se, základy i hrubá stavba 2 nových tříd stojí! Dostaneme budovu pod střechu?

Odkaz na sbírku: https://www.darujme.cz/1206794

Projekt Škola škole je prvním z projektů v Evropě orientovaných na podporu spolupráce místních škol a žáků a chudých venkovských škol v Tanzanii. Děti se tímto způsobem učí společnému rozhodování, hodnocení, empatii a pomoci těm, kteří to potřebují a rozšiřují si celkové vnímání světa.

Realizaci projektu zajišťují na tanzanských školách dobrovolníci, kteří s místním koordinátorem navštíví každou školu osobně, naplánují práce i jejich časový harmonogram a později odvedenou práci také zkontrolují a výsledky nafotí. Po návratu do Česka navštíví dobrovolník partnerskou školu, kde děti a učitelský sbor seznámí s tím, co se udělalo, ukáže snímky, případně videa. Všichni tak víme, kam peníze z dobrovolnických aktivit našich dětí doputovaly a co se za ně pořídilo.

Škola v Simike je pouze o pár kilometrů dál od Mahanga. Je velmi zaostalá, ale díky pomoci našich žáků se daří každý rok udělat alespoň krůček ke zlepšení podmínek pro vzdělávání afrických dětí.

Naše školní TV natočila o projektu i reportáž.

Co se podařilo vybudovat v Simike letos a jak se škole daří, víme díky blogu Míši Gongolové, koordinátorky projektu.

Partnerství: Simike a Základní škola Uh. Brod, Mariánské nám. 41

Krásné prožití vánočních svátků

a do nového roku hodně zdraví, štěstí a lásky

přeje

ZŠ Mariánské náměstí, Uherský Brod

Výuku přírodopisu v 7. ročníku jsme si zpestřili přednáškou o hadech. Do hodiny jsme pozvali paní učitelku Šopíkovou, která už několik let chová krajtu královskou – Františku. Zpočátku byla krajta v učebně přírodopisu, ale s nástupem covidu si ji vzala paní učitelka domů. Do školy se už nevrátila, protože porostla a terárium ve škole je jí už malé. Měří už totiž 165 cm. Dozvěděli jsme se o ní další informace například odkud pochází, jaké má smysly, jak často loví kořist, kolikrát a jak se svléká, jaké orgány má uvnitř a k čemu slouží, kolik klade vajíček a také jak vypadá její trus. Na závěr si odvážlivci mohli Františku pohladit nebo si ji vzít do náruče. Někteří ji ale raději pozorovali z dostatečné vzdálenosti. Přednáška byla zajímavá a určitě zase nějakou brzy uspořádáme, protože je to pro žáky velmi přínosné.

Jana Hladišová

Fotogalerie

Fotogalerie

V pondělí 11.12. prezentovali žáci 9. ročníku projekt Z místa, kde žijeme – Stejné příběhy, jiná jména. Studentský tým ve složení A. M. Janíková, J. Tomanec, A. Machálková, A. Bartečková, P. Faltýnek, M. Fojtík, J. Jochim a D. Kubáník nejprve představil podstatu projektu, který se již druhým rokem zaměřuje na propojování osudů lidí perzekuovaných z dob komunistické éry se současnými příběhy konkrétních osob, jež trpí útlakem v postsovětském regionu.

Ke zpracování životního příběhu pana RNDr. PhMr. Miloslava Součka, neprávem odsouzeného ve vykonstruovaném politickém procesu v 50. letech minulého století na 12 let odnětí svobody, ztrátě občanských práv či zabavení majetku, si studenti vybrali dokument jako nejúčinnější prostředek k přiblížení hrůz způsobených komunistickým režimem. Důraz kladli především na dopady na rodinu, které ovlivnily zdrcujícím způsobem nejen manželku či rodiče pana Součka, ale zejména jeho děti. Syna Jiřího a dcery Hanu a Marii. S oběma sestrami jsme měli tu čest úzce spolupracovat a naslouchat jejich vyprávění, za což jim patří obrovský dík!

Alarmující bylo pro celý tým zjištění, že se podobné příběhy odehrávají i dnes. V současnosti je v Rusku odsouzen k odnětí svobody Alexej Moskaljov, tatínek Máši, která ve 12 letech nakreslila protiválečný obrázek na podporu Ukrajiny. Motiv frustrace ze ztráty otce a rovněž se opakující zabavení majetku a práv nás dovedly k myšlence poukázat v dokumentu na uvědomění si, jak křehká je svoboda a nesamozřejmá.

K přiblížení dané problematiky i těm nejmladším jsme využili jeden z jejich nejběžnějších vyjadřovacích způsobů. Děti 1. stupně i žáci vyšších ročníků kreslili obrázky s nejrůznější tematikou a mnohé z nich se pak staly součástí výstavy, jež celou prezentaci projektu doplňovala. Dětská fantazie neznala mezí a nejkouzelnější byla volnost, díky níž tvořili, co je napadlo bez jakéhokoli omezení.

Celodenní promítání dokumentu s názvem“ Tati!!“ celé škole i široké veřejnosti doprovázené vernisáží výstavy žákovských výtvarných prací se tak stalo adekvátní připomínkou Mezinárodního dne lidských práv (10.12.).

Martina Krajčová

Fotogalerie